Házení míčků/aportů z pohledu fyzioterapeuta

Je házení míčků opravdu takové zlo pro pohybový aparát❓

Krátká odpověď: Je to úplně stejné "zlo" jako sporty, kde se pes rychle rozbíhá, brzdí, prudce se otáčí a mění směr. Bez vhodné přípravy a kompenzace tělo tiše trpí, stejně jako u sportu.

Pokud vás zajímá víc, tak čtěte dál.

Házení/aportování míčků je obecně mezi pejskaři velmi démonizované téma. Já osobně se ve vstupním dotazníku vždy ptám, zda se psem něco takového provozují, protože se tím gaučák Punťa stává z pohledu fyzioterapie vlastně sportujícím psem a bude potřebovat úplně jiný přístup než právě ten gaučák.

Ale je to opravdu takové zlo pro pohybový aparát, jak někteří někdy až hystericky prezentují?

Házení míčků (míčkování) je vysoce intenzivní aktivita, kde dochází k velké akceleraci a prudké deakceleraci (brždění), což samo o sobě klade velký nápor na pohybový aparát (PA).

Zároveň se pes u míčkování může dostávat do velmi nefyziologických až nebezpečných poloh, kde je zvýšené riziko poranění především měkkých tkání - opakovaná mikrotraumata například svalů okolo páteře a kloubů. Takto dlouhodobě trvající, ničím nekompenzovaná zátěž - fyzioterapie, kompenzační cvičení, posilování, odpočinek, pak vede k degenerativním změnám, poškození, bolesti a k rozvoji nejenom artrózy kloubů.

Nepřipomíná vám ale popis míčkování výše mnoho psích sportů? Samozřejmě, že ano. Mnoho psích disciplín je také vysoce intenzivní aktivita, kde dochází k velké akceleraci a prudké deakceleraci, změnám směrů, což samo o sobě klade velký nápor na pohybový aparát. Tudíž má házení míčků dost podobně jako sportování se psem svá pravidla, která pokud se nedodržují, pes tiše trpí a pak přijde poranění, chronicky degenerující pohybový aparát a bolestivé stáří.

A co si o míčkování myslím já, jako fyzioterapeutka a házím svým psům míčky?

Moji psi házení míčku milují, mají to velmi často jako odměnu po práci. Když někde zahlédnou tašku, ve které mám různé aportovací předměty, vyvolá to v nich velkou euforii. Míčky jim tedy házím, přestože bych možná jako fyzioterapeutka neměla.

Ale upřímně pro mě házení míčku zas takový problém není, pokud se dodržují určitá pravidla, aby dopad na pohybový aparát nebyl tak devastující. Pojďme se na ně podívat.

Pravidlo č.1: Míčkování přichází VŽDY až potom, kdy je pes zahřátý nějakou jinou aktivitou - dostatečně dlouhou procházkou nebo sportem - před kterým provádím rozcvičku pro danou sportovní disciplínu.

Nikdy nevezmu psa jen tak z klidu a nezačínám házet. Mladý pes (respektive jeho pohybový aparát) tenhle necitlivý přístup nějakou dobu bude tolerovat, ale čím bude starší, tak vám rozhodně nepoděkuje.

NIKDY míčky nepatří do samotného rozehřívání (warm up) psa před sportem!!! Míčkování berte naopak jako samotnou "sportovní disciplínu", na kterou je potřeba psa rozehřát a pohybový aparát připravit a ne naopak.

Pravidlo č.2: Dobře volte bezpečné prostředí, kde tuto aktivitu provádíte. Povrch má být měkký, neklouzavý s minimem překážek jako jsou díry, stromy apod. Míček/jiný aport může odskočit a nemělo by se to dít třeba někde u silnice.

Pravidlo č.3: Nehážeme do úplného fyzického ani psychického vyčerpání psa. Majitel si stojí, hází a pes běhá jak šílený, což se dá lehce a rychle přehnat do kolapsu psa. My jsme ti, kteří určují délku aktivity i když to psa tak strašně baví. Byl nám nadělen větší rozum než psům, tak ho prosím používejme :-).

Pravidlo č.4: Míčkování není vhodná aktivita pro každý den nebo jako zkratka pro fyzické unavení psa, protože na něj nemám čas! Pak bude lepší si psa vůbec nepořizovat :-).

Vášnivý míčkaři mají velkou řadu fyzioterapeutických nálezů. Nejčastěji se setkávám s velmi přetíženým zádovým svalstvem a svaly, které stabilizují lopatky a tlumí nárazy do hrudních končetin. Dále zablokovaná ramena, lokty a poškozené vazy zápěstí a prstů. Velmi typickým poraněním je také ruptura předního zkříženého vazu v kolenních kloubech z důvodu prudkých změn směrů. Čím je pes starší nebo již má nějaký problém na PA (prodělané ortopedické operace, dysplazie, apod.), tak je pro něj taková aktivita více a více nevhodná.

Kapitolou samo o sobě jsou behaviorální důsledky míčkování, ale k tomu se necítím kompetentní a doporučuji si vyhledat další zdroje informací, protože tyto následky na psychiku psa určitě nejsou zanedbatelné. Dalším nezanedbatelným problémem je určitě poškozený a opotřebovaný stav zubů .

Krátké shrnutí na závěr:

Házení míčků je stejně náročné jako jiné intenzivní psí sporty a výrazně zatěžuje pohybový aparát. Bez zahřátí, vhodného prostředí, omezení intenzity a dostatečné kompenzace může vést k přetížení, zraněním a degenerativním změnám. Nemělo by se provozovat denně ani do úplného vyčerpání, jinak pes tiše trpí a následky se projeví hlavně ve stáří.

Za vhodnou kompenzaci považuji kombinaci: 

- fyzioterapie

- kompenzační cvičení a posilování

- odpočinek